A protože volného času v průběhu roku moc nemáme, naplánovali jsme si každou chvíli vánočních svátků do poslední vteřiny. Začali jsme už před svátkami báječnou rodinnou dovolenou v Jizerských horách. Nejprve nám dva dny komplet propršely a mlha byla tak hustá, že jsme při cestě na hotel jen odhadovali, kde je asi hlavní budova. I tak to bylo ale krásné místo, venku postupně roztával deštěm zledovatělý sníh a my měli výhled a vstup z dveří pokoje přímo do lesa. A pak na Štedrý den... který k nám byl více než Štědrý... jsme si vyrazili za sluníčkem na Ještěd a cestou se kochali taky na Kamenných vratech anebo na Červeném kameni neskutečně nádhernými výhledy. A večer jsme byli tak uťapaní, že jsme byli všichni rádi za pohodu a teplíčko na pokoji. Posledním rekreačním dnem byl Boží hod vánoční, pro nás ovšem opět štědrý, jelikož ranní mlha skrývala, co nám ukázala hotelová rozhledna... Tedy nádherný východ slunce nad inverzními mraky <3 A potom nás čekal už odjezd domů, protože plán byl stále naditý...
Tradiční Svatoštěpánský hon jsme tentokrát s "Deikuškou" strávili s našimi oblíbenými přáteli nedaleko Tišnova. Kamarádka Verunka onemocněla a vyslala nás na bažanty samotné. Deika byla zase všude, kde jí bylo potřeba a rozhodně nejvíc zahřálo, že si nás na celičký den "zabral" sám pan hospodář, dělaly jsme mu doprovod ve všech lečích a když byl někde postřelený kohout, byla Deika tou, která dohledávala. Se všemi nástrahami si jako vždycky poradila a přinesla tak dva ze tří dneska ulovených kohoutů. Velice děkujeme za pozvání, opravdu jsme si den s vámi všemi moc užily.
Když už jsme byly na Moravě, odskočily jsme si za rodinou a přáteli, vyvenčili všechny pejsky a užili si nádherného sluníčka i v Blansku. Moc děkuji všem, se kterými jsem se stihla vidět a chvíli pobýt. Bylo s vámi moc fajn a těším se na příště...
Pak jsme ale zase ujížděly k domovu, protože ve středu na nás čekali v Květnici. Poslední "povánoční procházka" aneb hlavní hon MS Bažant-Květnice se tentokrát trošku zvrhnul, protože nám hospodář naplánoval nejlepší leče honitby a bylo potřeba projít široké okolí. A tak jsme našlapali 17 km a pejskové ještě o mnoho víc. Deika, neomylná oblíbenkyně hospodáře Pepy, zase prohledávala místa, kde jí bylo třeba a s Badym a Baxem jako vždycky předváděli báječnou práci, i když den byl tentokrát dlouhý, leče těžké a lidí hodně. Navíc naběhané tišnovské kilometry v posledním sněhu v republice z pondělka Deiku již dopředu znevýhodňovaly, ale poradila si s tím bravurně. Poslední ulovený bažant byl naším společným a já opět žasla nad výkonem v té době již dávno ne bílé Deiky. Na výřadu už neměla sílu udržet oční víčka a kvůli fotce se ani nepohla :o) Tentokrát jsme měly štěstí, že se mohla hned uvelebit v mém teplém spacáku a nabrat sílu v teplíčku, zatímco my ostatní se bavili na poslední leči s úžasnou hudbou. Obě dvě moc děkujeme Michalovi, Pepovi a tentokrát i našemu panu hostiteli, že jsme s vámi mohly prožít báječný a nezapomenutelný den.
Poslední lovecký den letoška jsme si užily opět v Čelákovicích. Letos to pro nás byl již pátý hon v této honitbě a každý byl úplně jiný. A všechny byly parádní. Tentokrát nám páteční obloha přinesla nádherné nebe bez mráčku, zimní sluníčko a moc pěkný den. Byli jsme rozděleni do menších skupin a naše pětice čítala čtyři psy. Prošli jsme pro nás známé i nové lokality, navštívili rákos, ve kterém jsme skládaly letos vodní zkoušky a Deika prohledávala přidělený prostor velmi pečlivě a svědomitě. Vůbec jí nevadil podmáčený rákos a ve všech lečích byla pěkně ovladatelná a hezky si nás hlídala. Samozřejmě byla všude první, a tak měla možnost si vypracovat několik kusů bažantí zvěře, ale protože jsme nestříleli, neověřovala si ani stopu a pokračovala v hledání dál. Po středečních "květnických závodech" jsme ale uvítali kratší průběh dneška a chvíli po poledni už jsme si užívali teplého krbu v pískovně. Maximálně fyzicky i psychicky unavená Deika s povděkem přijala Aidin pelíšek a byla vděčná, že může s poklidem usnout a nic jí neuteče. Moc děkujeme Jirkovi za tohle i všechna ostatní pozvání, za vstřícnost a pomoc. Moc jsme si tu letošní sezónu u vás obě užily.
Rok 2022 jsme zakončili zase v Jizerských horách - k nám pro letošek tolik vstřícných. Jizerka je bezpochyby neobyčejným místem a nám se poštěstilo zde zakončit ten rok 22 a nakousnout přípitkem rok 2023. Veříme, že to bude rok výjimečný tak, jako byl první leden - nádherný, slunečný, plný nových míst, která se vryla hluboko pod kůži, plný spokojených a šťastných psů, úžasného východu slunce a pohody. Do těch pár dnů mezi svátky se vešlo tolik nezapomenutelných zážitků, že se z nich holky probíraly ve středu :o) Děkuji Jirkovi i holčičkám, že jsem si to s nimi mohla všechno užít naplno <3
Skvělý prosinec si mimo nás na loveckém tréninku užil taky Kent s Miou v Kanadě. Těší mne, že Tecsinky krev koluje v tak báječném psovi, jako je právě Kent a děkuji za krásné fotky...
Úžasní jsou také majitelé našich odchovánků. Všem členům Davaroni rodiny srdečně děkujeme, že jste naší součástí, děkujeme za zprávy, fotky a setkání a těšíme se, že i v roce 2023 se budeme potkávat...
24.12.2022 - otevřete si naše PF 2023
20.12.2022 - druhou prosincovou sobotu jsme strávili v našich důvěrně známých Čelákovicích - tentokrát se konal hlavní hon na zajíce. V noci ještě mrzlo, ale než jsme stihli odtroubit zahájení honu, pole už byla rozměklá a místy i mrholilo. Sešlo se nás poskromnu, ale tentokrát setří rodinu zastupovala i Ivča s Ebbie, které měly na tomto typu lovu premiéru. Přestože se jednalo o zaječí hon, pro nízký počet účastníků jsme mezi sebou měli velké rozestupy, a tak se mohly holky pořádně v leči proběhnout. Nakonec jsme vzhledem k počasí absolvovali pouze dvě velké leče v hluboké oranici, ale zajíci utekli daleko před námi anebo byli "hluší". Ve druhé leči Deika při přecházení větrolamem mezi dvěma velkými poli v rákosinách a keřích našla 5 bažantích slepiček a perfektně je vypracovala. V každé leči byl uloven jeden zajíc, takže výřad nebyl prázdný. Počasí pro nás ale tentokrát nebylo příznivé, a tak jsme raději zbytek odpoledne strávili na myslivecké chatě s výborným obědem, tombolou a povídáním s přáteli. Jirkovi moc děkujeme za pozvání a Ivči s Ebbie, že s námi šla, i když podmínky byly místy bojové...
Nádherně zasněženou přírodu jsme si ale užili na druhém honu v MS Bažant - Květnice. Ráno jsem si myslela, že nejtěžším úkolem dneška bude dojet na místo, protože vydatně sněžilo již od večera. To jsme nakonec zvládly bez potíží. Větší problém byly všudypřítomné sněhové a potažmo ledové koule na Deičiných chlupech. Na Deiku se ohromně lepil sníh od prvního vyběhnutí do hlubokého sněhu v první leči. A protože to neumí ošidit, prochází houštiny i místa s nasněženými hromadami do pasu velmi pečlivě a nachytaných ledových koulí nedbá. Dokonce ani potok jí v cestě nevadí, opakovaně se jím brodí a pije, protože je jí o to větší vedro, jak velkou zátěž na srsti má. Tentokrát jsme procházeli stráně, rákosy a hluboké houštiny a Deika si zpracovala několik zajíců a také měla štěstí na pár bažantů. Střeleny byly taky dvě lišky - byla jsem zvědavá, jak bude reagovat na čerstvě střeleného lišáka z první leče - byl to pořádný kousek, ale poprala se s ním bez váhání. V předposlední leči pak byla ulovena ještě menší liška, kterou si Deika našla na nástřelu a po povelu mi ji krásně přinesla i s předsednutím. Tentokrát jsme v leči potkali také zvěř černou, ale naštěstí Deika byla dál, takže nebylo třeba se o ni bát. Jeden lončák byl uloven na představené, a tak bylo o Králi honu rozhodnuto :o)
Užily jsme si opět nádherný den plný hromady zážitků, úžasných přátel a moc děkujeme Michalovi a Pepovi za pozvání. Deice děkuji, že díky ní můžu prožívat tak báječné chvíle.
5.12.2022 - Poslední listopadový víkend jsme zase po roce navštívily naše přátele v MS Bažant - Květnice. Za touto naší částí "myslivecké rodiny" jezdíme tuze rády - Deika vždycky hrozně vítá Michalova Badyho a užívá si každou leč a se členy sdružení máme moc pěkné přátelské vztahy, kterých si moc vážím. Největší pochvalou je pro mne obdiv hospodáře Pepy, kterým nešetří na adresu "Deiky" <3 Tentokrát jsme procházeli všechny mé oblíbené leče, jen v některých byl předpoklad výskytu divočáků, a tak jsem trochu znervózněla a v jedné části raději nechala Deiku přivázanou (k její nelibosti). Bažantí zvěře jsme viděli poměrně dost, prošli jsme se také notně, takže večerní spokojenost nejen psích tlapek byla zřetelná :o) Z poslední leče jsme výjimečně utíkaly mezi prvními, ale věřím, že si to příště vynahradíme :o)
Moc děkujeme Michalovi za pozvání, rády jsme vás všechny zase viděly...
Na hlavní hon do Boleradic nás pozval Honza - náš dlouholetý setří přítel. Měly jsme tu čest se na honu potkat s více anglickými ohaři, což byla s Deikou vlastně premiéra... První kolo bylo na bažanty a orebice - myslím, že Deika předvedla moc pěknou práci jak s aportem střelené bažantí zvěře, tak při dohledávkách a hlavně dohánění postřelené zvěře na velké vzdálenosti. Vyzkoušela si i práci s orebicí, ale bohužel na stanoviště, které jsme měly přidělené, moc nelétaly.
Další leče byly rozmanité a rozlehlé a prohledat bylo potřeba každý koutek - nejprve pastviny hovězího dobytka, kde bylo hojně zajíců, a pak leč v lese, která byla zase úplně odlišná a kde jsme potkali daňčí, srnčí i zaječí zvěř. Nakonec, i když se to původně nezdálo, byl celý lovecký den velice náročný a Deika se dokázala se svou rychlostí, průbojností, pečlivostí a kvalitním nosem prosadit, takže byla zase chválena <3 Střeleno bylo při 40-ti střelcích poměrně hodně zvěře a vzhledem k velikosti lečí byl i poměrně vysoký počet psů nedostatkovým. Obě jsme si den náramně užily a zatímco Deika po výřadu spokojeně spinkala, já si užívala velkorysou moravskou poslední leč se vším, co k ní patří až do pozdních nočních hodin :oD
Moc děkuji Honzovi za pozvání a i Ireně za super společnost v průběhu celého dne. Bylo to s vámi moc prima...
25.11.2022 - Poslední dva měsíce v roce jsou bezesporu nejoblíbenějšími měsíci Deiky. Každý víkend se účastníme loveckých akcí a ani jedna se nemůžeme dočkat soboty... Takže jsme na začátku listopadu zase navštívily naše přátele v Čelákovicích. Sešlo se nás tentokrát poskromnu, ale máme takové malé hony raději. Začínali jsme za Labem, opět nás čekal náš oblíbený přejezd prámem, krásná podzimní rána a i když původně hlásili déšť, tak nás celým dnem provázelo sluníčko. Psi měli spoustu prostoru se vyřádit, ať už to bylo na slepých ramenech Labe, anebo pak v druhé části - na větrolamech a v neskutečně husté travině podél dálnice. Deika si parádně vypracovala bažanta i několik kusů zajíců a zase jsme sklízely obdiv okolních kolegů. Obě jsme si celý den náramně užily a i když jsme končili v brzkém odpoledni, byly jsme dosyta naplněné skvělými zážitky a Deika byla unavená :o) Moc děkujeme Jirkovi za pozvání!
Na hon, kterým startovala druhá polovina listopadu, jsme byly pozvané od loňska. V partě tišnovských mysliveckých přátel jsme zapadly okamžitě, a tak bylo nadmíru jasné, že i letos bude o zábavu postaráno. Začínalo se dvěma lečemi na kachny, první kombinovaně s bažanty. Pak následovalo pár lečí ryze na bažanty a po svačině i jedna na divočáky a poslední leč taky na zajíce. V první části Deika předváděla úžasnou práci. Hledala ve větrolamech i později v rákose na krátko tak, aby prošla všechna zákoutí, prohledala prostor pod nahromaděnými větvemi a nechodila zbytečně daleko. Když něco navětřila, neomylně vystavila a po dokončení lovecké akce zvěř předpisově přinesla. Když bylo v leči srnčí, neměla tendence jej honit a věnovala se dál své práci - no radost pohledět. Nadšená jsem byla z naší společné práce na bažantím kohoutovi, kterým jsme se podílely na výřadu a ještě se mi akce podařila zdokumentovat. Při "naháňkové leči" byla uvázaná a šla mi u nohy. Uloveno bylo jedno divoké prase :o) A zajíci už za šera asi spali, takže už pejskové žádné nenašli. Po výřadu toho ale ještě neměla dost a při přechodu k autu si ještě prohledala terén od cesty až k lesu, takže z ní byla vidět jen malá bílá tečka. Zatímco my se bavili na poslední leči s přáteli, Deika si spokojeně chrupala u Verči v posteli. Obě moc děkujeme Verči, Pavlovi a Alešovi za pozvání, za fantastický víkend a moc se těšíme na příště - moc rády za vámi zase zavítáme...
A protože byl v listopadu svátek a taky se nám naskytl volný víkend, podnikli jsme docela dost turistických výletů do Jizerek, Orlických hor, Krkonoš, měli jsme štěstí na sníh a především na skvělou společnost. Moc děkujeme všem turistickým přátelům za prima dny a zážitky, bylo to opravdu parádní!
7.11.2022 - Zkouškovou sezónu letošního roku jsme ukončily na Mezinárodním Field Trialu Športového klubu poľovnej kynologie na konci října. Už od cedule označující konec naší vesnice až na Slovensko nás provázela různě hustá mlha - na Slovensku se tato rozhodně nenechala zahanbit a byla jednoznačně nejhustší. Po příjezdu na místo srazu nás ale s Deikou potěšil kodrcající bažant, a tak jsme se těšily na průběh dne. Navíc se sešla prověřená trialová sestava a my se náramně po celý den bavili - všem moc děkuji za společnost! Po krátkém zahájení akce jsme vyrazili do pole. Bylo vidět asi na 5 kroků, což je na FT ideální dohlednost :o))) Odpoledne, po ústupu mlhy, se dalo zjistit, že náš běh probíhal ve vyšší prorostlé travině, podél které byly listnaté remízy. Většina, ne-li všichni psi narazili na zvěř, mnozí i opakovaně, a tak šance na úspěch byly velké. My šly na konci soutěžního dne a vyšel na nás moc pěkný kus u remízu. Deika začala odklidováním dvou kusů srnčího a dál hledala podél remízu, kde v jeho kraji perfektně vypracovala bažantí zvěř. Podařil se nám skvělý bod (za půjčení střílečky děkuji Jurajovi), za který "Deika" dostala fantastické ocenění Ecc 1, CACT!!! Moje radost byla nesmírná a jsem na Deiku opravdu hrdá.
V letošním roce, začala skvělým úspěchem na MFT, pokračovala složenými vodními zkouškami a excelovala taky na všestrankách. A zakončila svůj letošní parádní rok opět field trialem! Prostě Deika...
Aby to nebylo málo, tímto titulem splnila podmínky a nyní se již může pyšnit titulem Slovenský šampión práce!!! Je neuvěřitelná!!!
Na tomto místě bych chtěla poděkovat především mému manželovi Jirkovi, protože on byl tím, kdo mne přemluvil k oranžové fence... Kdo ji naučil být roztomilou a spát v posteli. Děkuji taky za podporu a za toleranci, když se spolu s Deikou touláme všude možně na našich ranních běhánkách, na výcvicích, honech, výletech anebo jezdíme po výstavách. Deika je pes jako ze snu a zaslouží si být vidět... Moc děkuji všem, kdo nám na cestě za splněním dalšího snu jakkoli pomohl...
Za slavnostní letáček děkuji Evě...
13.10.2022 - naše Editions Pointing Davaroni Girl alias "Deika" slaví dneska čtvrté narozeniny :o) A tak si zaslouží menší souhrn, protože život s ní je vážně jízda...
Deika je všechno, co jsem si kdy od svého psa představovala. Je splněným snem. Je parťákem do života, je pro každou srandu. Baví ji všechno, co vymyslím. Je mou inspirací. Je kámoškou. Je úžasný, spolehlivý a neúnavný lovec. Baví ji lov a nejvíc k tomu všemu pro ni je, když ji pochválím. Má úžasnou mimiku v obličeji a je šťastná, když jí řeknu, jak je šikovná. Umí se smát. Je kamarádka s každým - vždycky a všude. Nemá ráda, když je na ni kdokoli (člověk i pes) zlý a chodí se udobřovat, dokud to neprojde. Není vlezlá (když nemá hlad) a umí vymyslet neskutečný věci. Umí mi říct, co by chtěla anebo že třeba našla něco zajímavého a že musím okamžitě jít za ní. Umí rozesmát a nejde ji nemilovat. Je neskutečná - v rámci jednoho roku vyhraje Mezinárodní Field Trial, složí vodní zkoušky a na všestrankách je třetí. V mezičase jen tak mimochodem vyhraje několikrát nejlepšího jedince plemene různých výstav v několika zemích a umístí se v závěrečných soutěžích. Přejde se mnou hory a za týden jde na hon, kde exceluje. Kdo by to byl řek, že někdy složíme všestranky …. s anglickým setrem. Kdo nás zná, ví, že od malého štěňátka máme nastavený způsob výcviku operantním podmiňováním. A tudíž neexistuje žádná varianta, abych ji donutila k něčemu, co sama nechce… A někdy to docela trvá vymyslet, aby chtěla. Pěkně mi zaměstnává hlavu i tělo… Je hyperaktivní blázen. Je dokonalá… Prostě… "Deika". Děkuju…
Deikuška slaví 4 roky a za těch 48 měsíců stihla z pracovní stránky:
T.A.N - zkouška vrozených vlastností, kterou pořádá Klub bretaňských ohařů
KZV MSKAO - Klubové zkoušky vloh (CACT) ve II. ceně
ZV - Zkoušky vloh pořádané OMS Praha venkov v I. ceně
MJL - Memoriál Josefa Luxe vysoko v bodech, pořádaný KBO
PZ - Podzimní zkoušky pořádané Asociací myslivosti v I. ceně v těch největších vedrech loňského roku
MFT SKPS - letos na jaře vyhrála Mezinárodní Field Trial SKPS, kdy získala fantastických 18 bodů a k tomu tituly CACT, CACIT.
ZVP - Speciální zkoušky z vodní práce v I. ceně (OMS Praha venkov)
VSS ŠKS - Všestranné skúšky stavačov pořádané Športovým klubom stavačov na Slovensku, a to v I. ceně, získala svůj druhý slovenský titul CACT a 3. místo v pořadí…
Ještě k tomu jsme se loni účastnily neoficiální soutěže Poháru Sv. Huberta, který pořádal Řád Sv. Huberta - velký zážitek a nezapomenutelná zkušenost pro nás obě…
Mimo všechny oficiální a neoficiální zkoušky a soutěže se účastnila prozatím několika desítek různých typů honů na kachny, bažantí a zaječí zvěř v různých koutech republiky… Od kachních tahů, přes kachní hony na velkém rybníku, slepých ramenech Labe, kruhové hony na zajíce, kombinované hony na drobnou u Tišnova, u Velvar anebo hony v menších bažantnicích. Vždycky si poradí s tím, co se po ní chce. Hony na drobnou jsou rozhodně její největší životní vášní, ale miluje dělat všechno, co si pro nás vymyslím…
No jenže to není všechno… Kromě práce taky posbírala hromadu výstavních titulů. Nebudu vypisovat všechny výstavy, kterých jsme se účastnily, ale v součtu splnila podmínky a byl jí přidělen výstavní titul:
Junioršampión CZ
Šampión krásy CZ
Šampión Slovinska
Získala titul CAC/CACA a je tedy čekatelkou na šampionát:
Rakouska
Slovenska
No a taky je čekatelkou na:
C.I.E.
C.I.B
GCh. CZ
CH ČMKU
A díky svým pracovním titulům je taky čekatelkou na:
C.I.T.
C.I.B.T.
Slovenského šampióna práce
Dále získala v závěrečných soutěžích různých výstav:
Junior BIG 3
BIG 1
BIG 5
3. Nejlepší pracovní pes Oblastní výstavy
BIS 3
Nominace na Cruft’s 2023
Neméně důležitá je zdravotní stránka, takže podtrženo sečteno:
HD A
ED 0/0
BAER norm. (oboustranně slyšící)
Thyroid norm.
Plnochrupá, skus nůžkový, 61 cm v kohoutku.
Ze všeho nejlepší, avšak neměřitelná, je její fantastická povaha, za kterou děkuju každičký den… Ráno se vzbudí a hned se na mě směje a těší se, co nového budeme dneska podnikat. A den je hned o poznání krásnější... VŠECHNO NEJLEPŠÍ té nejúžasnější Deice pod Sluncem...
Za narozeninový letáček děkuji Elišce.
25.9.2022 - A začala nám sezóna honů :o) Fascinuje mě, jak univerzální "Deika" je - jeden víkend všestranky, výstava a druhý víkend hon, kde taky exceluje. Baví mě sledovat, jak ji některé věci baví a jiné ne. Baví mě, jak se s přibývajícími zkušenostmi mění její chování na honech. Jednoduché věci jí úplně nejdou (aport kachny na krátkou vzdálenost z vody), ale při dohledávce postřelené kachny v rákosí (kterou v nácviku taky úplně nemiluje) vydrží nekonečné minuty, dokud tu kachnu prostě nenajde, a to i na velké vzdálenosti.
První letošní kachní hon jsme si užily v HS Čelákovice. Deika už se od večera těšila, cože za akci nás zase čeká, když si chystám flintu a zelené venkovní oblečení. Nemohla dospat a ráno už s dobrou náladou chtěla hned po snídani nastupovat do auta, abychom už konečně vyrazily na cestu. Dobu před nástupem trpělivě vyčkávala a když začala první leč na pískovně, seděla a rozhlížela se, kde spadne zvěř, pro kterou by mohla jít. Prohledávala hladinu a přilehlé břehy a když se začalo střílet, ihned běžela za mnou, sednout si na stanoviště vedle mne a čekala... Bylo krásné teplé slunečné ráno a kachny sice létaly postupně a opakovaně nalétávaly nad nás, ale my střelci si tentokrát vzali slepé náboje :o) Nevadí, na další leče jsme se přesouvali pránem za Labe a tuhle část máme tuze rády - slepá ramena Labe jsou parádním místem pro práci psů, i když letos chybí voda, a tak se musí prodírat spíš bahnem a o plavání se moc mluvit nedá. Ve třetí leči Deika využila svou chytrost a šla se podívat tam, kde padají rány (protože tam je logicky i zvěř). Po chvíli doběhla celá šťastná s kachnou v mordě :o) Dohledávky byly potřeba na různých místech v bahně, na přilehlé louce i na protějším břehu. Když jsme čekaly a dlouho nic neletělo, přešla si přes vodu a schovala se do rákosu - aby to měla blíž, kdybychom něco střelili a taky, že prostě ví, že je bílá a je moc vidět. Rozmanitosti a práce bylo pro pejsky dost a byly to parádní dvě leče. Pak ještě opáčko pískovny, kdy Deika chodila pro kachny křídlované doprostřed rybníka, který není zrovna malý... Svou prací si zasloužila poklonu nejednoho střelce a domů jsme odjížděly spokojené a unavené. Ovšem to moc dlouho nevydrželo - v neděli ráno by šla znovu :o)) Děkujeme Jirkovi za pozvání!
V polovině září jsme se s holkama účastnily důležité aktivity - doprovod svatebčanů Ondry a Domči na jejich velkém dni. Novákovi jsou součástí Davaroni rodiny už dlouhou dobu a pro nás bylo ctí, že jsme mohli být s nimi...
A poslední zářijový víkend jsme si zopákly s Deikou kachny v Čelákovicích. Zase bylo nádherné sluníčko, i když jeho síla už byla o poznání menší. Stejné terény ale přinesly úplně jiné příležitosti pro práci střelců i pejsků, když nebudu počítat bahnitou vodu. V první leči se Deika ani nenamočila, ale aspoň jsme zúročily tak pracně nacvičené klidy na stanovišti :o) A tak byla o to víc natěšená na pokračování. I za Labem bylo o poznání méně zvěře, ale Deika přesto zkoušela svou schovku v rákose a po druhé leči bylo hlavně potřeba najít postřelenou kachnu v hustém, bahnem podmáčeném rákose. A já se dmula pýchou, jakou dohledávku předvedla. Už jsme s Deikou sehrané a vím, že potřebuje čas. Ale když dostane z mojí strany podporu a ví, že to dělá správně a že tam na ni čekám, předvede skvělý výkon. Ve třetí leči se jí sice nechtělo na stejné místo dvakrát a byla už úplně prokřehlá z ledové vody, ale zato přešla sama přes bahno a šla vyhánět křídlované kachny z rohu ramene. Když nepomohlo, že hlásila, tak do té zelené vody vlezla a kachny vyhnala. Ty ale letěly nízko, takže nebyla možnost lovu. Nevadí, Deika svou práci předvedla bravurně. V poslední leči na pískovně si zopakovala svou dalekou dohledávku do půlky rybníka, ale při cestě ztratila směr a já ji na tu velkou vzdálnost nebyla schopná nasměrovat. Škoda. Ale víme, co trénovat a myslím, že si to i tak opravdu moc užila. Opět děkujeme za pozvání...
7.9.2022 - srpen jsme nakously páteční Mezinárodní výstavou psů na pražskému výstavišti, kde setry posuzoval pan Formánek. Záměrem dneška byl zisk dalšího dílku ke zisku granšampiona CZ, a tak byla přihlášená do třídy šampiónů. Pan rozhodčí začal v plemeni velmi zostra a na nikom nenechal nit sochou. Deika ale obstála a získala potřebný CAC... A tak nastoupila o CACIB jen s fenou z mezitřídy a ze psů nezískal titul nikdo a Deika si doběhla i pro titul BOB. Pěkný odpovídající posudek umocnil mou radost z výsledku. Bylo sotva půl 10. a my čekali do 16 hod v tropickém vedru haly na odpolední soutěže. Deika to naštěstí prospala, ale já byla celá propocená.
Do závěrečného kruhu nastupovala po celém dni znuděná Deika, ale přesto se povedlo Katce Kollárové udělat krásné fotky v pohybu… Když kolem nás šel pan rozhodčí Piskay a vybíral vítěze plemen do užšího výběru, Deika se málem udusila kokinem, takže jak jsme tam naběhly, tak jsme zase vyběhly :oD Domů jsme dorazily v půl 8, takže den to byl sice velmi úspěšný, ale tuze dlouhý… Děkuji Lucce a irčankám za společnost a moc fajn den, bez vás by to nebylo ono!
Přestože jsme zbylé srpnové víkendy prožily mimo akcí s našimi pejsky, o zábavu nebylo nouze… O víkendech jsme totiž slavili narozeniny kamarádky uprostřed lesů, posuzovali zkoušky, výstavu, schůzovali… A především všední dny byly věnovány důslednému a dopodrobna naplánovanému výcviku. Deiku totiž čekaly velmi důležité zkoušky. A tak jsem vyznačovala a kapala barvy a po pár hodinách je šla vypracovat… Tahala jsem vlečky, pořád někam odhazovala zvěř, párkrát jsme byly na společném nácviku u Jarmily Pokorné, které moc děkuji za pomoc…
A na začátku září přišel náš čas sečíst vynaložené úsilí a ukázat, co jsme všechno zvládly nacvičit. Než však začnu povídat o zkouškách, vezmu to trochu obšírněji… Nikdy by mne totiž nenapadlo, že můj bláznivý nápad cvičit s anglickým setrem na všestranky, bude reálný… Od loňska jsme sice nárazově cvičily aport lišky a celkem to šlo, ale stejně - je to Angličan, že. Ale Deika prostě miluje aporty a učit se novým věcem a jako správná hujerka se maximálně snažila (když jsem na ni nepřenášela svou nervozitu z cizích lidí). Paradoxně na zkouškách jsem vždycky v klidu a soustředím se pouze na to, abych jí to nekazila. Jak jsem se ale odhodlala na zkoušky přihlásit a ještě k tomu na Slovensku…?
Na jarním FT SKPS, jsem se náhodně dostala do diskuse na téma všestranky v podzimním termínu. No začali jsme se špičkovat a já ze srandy přikývla, že jasně, že budeme startovat. Ani jsem se nenadála a byla jsem vyzvána o zaslání přihlášky a všech náležitostí… A tak přišel termín, který bylo nutné dodržet. Po vyhraném MFT s pracovními tituly, o kterých se mi ani nezdálo, jsme začaly výcvikem na vodní zkoušky, které jsme s moc pěkný výsledkem složili na začátku července. Pak jsme pokračovaly disciplínami lesních zkoušek a občas zopákly něco z podzimek a vodních. A najednou tu bylo září :-D
Dovolená vybavená, jen menší „komplikací“ byli naši psí fanoušci - jela s námi morální podpora ve formě Tecsinky a Gerdy. Přijely jsme o den dřív, protože to je kus cesty, tak abychom byly na ten velký výkon vyspinkané dorůžova. Všestranné skúšky stavačov pořádané Športovým klubom stavačov SK jsme začínaly nástupem a rozlosováním na lesní disciplíny v Radošině. Moc příjemná restaurace se ujala našeho zázemí a i organizátoři byli nesmírně milí. Já se samozřejmě nejvíc bála první disciplíny, ale Deika mi ukázala, že není důvod. Liška byla akorát velká a Deika s dobrou náladou lišku vzala a předpisově přinesla, i když nácvik v ohrádce podstoupila jednou a ještě ne v předepsané vzdálenosti od ní. No, prostě Deika. Pokračovaly jsme klidem na stanovišti a už jsme přejížděli na ostatní lesní disciplíny, barvu atd. Počasí nám přálo, bylo tak akorát teplo, polojasno a Deika pracovala nejlíp, jak dokázala. A já se snažila jí to nekazit. No, povedlo se. První den jsme úspěšně ukončily, takže maximální spokojenost…
V pátek nás čekalo pole a voda v okolí Bernolákova. I když vím, že každé zkoušky jsou specifické a vždycky můžeme vypadnout i na té nejmenší banalitě, věřila jsem, že neděli už dáme. Jako vždycky nás potrápila ochota na hladině, ale jinak Deika aportovala, hledala a ještě u toho byla veselá a těšila se na další a další disciplíny. Celé dopoledne při nás stálo mimo zkouškového štěstí i skvělé počasí pod mrakem a až odpoledne svítilo sluníčko víc než vydatně, když jsme byly na vodě, takže to až tak nevadilo. Po závěrečném aportu ze mne spadl velký kámen nervozity a Deika byla pořád připravená pracovat dál. Končili jsme v pozdním odpoledni ve skvělé cukrárně, kde papírování zajistilo, že jsme ochutnali skoro celou fantastickou nabídku místního zmrzlinového pultíku. Já v průběhu obou dnů vůbec nesledovala naše výsledné známky, jen jsem byla konsternovaná, jak hladce všechno probíhá a jak veselá Deika funguje a trochu víc jsem se zapotila jen párkrát :o) Když nás v závěru vyhlašovali se 463 body na 3. místě i se zadáním titulu CACT, nevěřila jsem vlastním uším… Naše tolikrát „poprvé“ a s tak obrovským úspěchem…
Deika tak k jarnímu CACT a CACIT z MFT přidala druhý Slovenský CACT ze Všestranných skúšok stavačov... Děkuji všem rozhodčím za rady a přístup, organizátorům za příjemné zkoušky a Evičke, Báře a Peťovi za fotky z akce... A Deice za to, jaká je...
