V okamžiku, kdy Camellii dorostly všechny stálé zuby a bylo velmi pravděpodobné, že se po splnění ostatních náležitostí stane chovnou fenou, začala jsem pro ni hledat krycího psa, který by odpovídal mým požadavkům pracovního setra s dobrým rodokmenem, po generace dobrým zdravím a plnochrupostí, líbivého exteriéru odpovídající standartu. Prošla jsem snad všechny internetové stránky, které se týkaly plemene, zkontaktovala jsem spoustu známých s prosbou o doporučení, ale stále to nebylo ono. Pak jsem objevila webovou prezentaci psů chovatelské stanice Cenhamn ve Finsku, kde se mi moc líbil Marron’s Aragorn at Cenhamn toho času bohužel již za duhovým mostem, a jeho v té době osmiměsíční syn Yavanna’s Kariya Cenhamn. Hned jsem majitelku zkontaktovala a při neustálém mailování a sondování spousty informací nejen o rodokmenech a předcích a zdraví, ale i o finské lovecké kynologii, lovu jako takovém atd. jsem čekala, co z černobílého pejska vyroste. Přesně před rokem, v době vánočních svátků, jsem už věděla, že on je tím pravím. Po oficiálním uchovnění Camellie a pevné domluvě s majitelkou se začalo vše plánovat a chystat, červnové posvěcení ze strany klubu bylo poslední tečkou. A pak jsme čekali… Mezi tím jsme zvládly složit podzimní zkoušky, absolvovat první hon na kachny a za dva měsíce hon další - tentokrát na zvěř bažantí. V té době už voněla snad všem pejskům na celém světě a hon vše završil - v neděli ihned po honu začala Camellia hárat (dodržela svou běžnou periodu osmi měsíců). Už jsme si z ní dělali legraci, že snad čeká na Vánoce a že do Finska vyrazíme na Štědrý den.

   No, měli jsme týden na praktickou přípravu, domluvu s majitelkou a potvrzení z její strany, rezervaci trajektů, hotelů, vyřízení veterinárních potvrzení, přesunutí všech důležitých akcí, které jsou samozřejmě před vánoci nevyhnutelné atd. S obrovskou pomocí Jirky se nakonec vše zvládlo perfektně a odjezd jsme naplánovali na šestou hodinu ranní v sobotu 5.12.2009. Vše bylo nachystané, sbalené, nakoupené, Camellia vyfasovala poprvé v životě bezpečnostní pásy do auta, aby netrávila tak dlouhou dobu sama v kufru a dokonce jsme doma nezapomněli ani napečené řízky na cestu. Celou sobotu jsme strávili v autě a v neděli v 6 hodin ráno už nás čekala hotelová postel v Tallinnu - hlavním městě Estonska. Neděli jsme si chtěli užít zde odpočinkem a poznáváním cizích zemí nám tolik vzdálených. Nejdřív jsme prošli přístav a okoukali, jak se budeme naloďovat následující den; chtěli jsme, aby Camellia otestovala mořskou vodu, ale všudypřítomné kachny byly pro Camellii zajímavější než nějaké ochutnávání… Vzniklo alespoň pár pěkných snímků. Škoda, že jsem ji nemohla kvůli hárání pustit, hned by byly snímky akčnější :o))

                 

   Naše další kroky vedly do centra Tallinnu, kde byly v jednotlivých uličkách roztroušeny vánoční trhy. Opravdu nádherná atmosféra - světelné výzdoby, stromečky a baňky byla umocněna historickými stavbami a neuvěřitelně milými lidmi, kteří nás každou chvíli zastavovali, aby se ptali na Camellii anebo ji chtěli pohladit. Velmi nás potěšila vstřícnost paní majitelky v restauraci Liisa’s, která nám naservírovala estonské speciality včetně ochutnávky jejich národního „vína“. V těchto končinách nejsou psi bráni jako u nás a nesmí vůbec do restaurací, na některých místech je dokonce tabulka se zákazem vstupu psa, ale na druhou stranu nikomu nevadí chození po trávníku, a tak jsme s Camellií i přes vodítko mohli běhat nejen po cestách.

     

   Na trajektu Camellia musela ty nezbytné dvě hodiny zvládnout sama v autě, ale byla šikovná a nedělalo jí to větší problémy, snad jen krom zimy, která ji rozklepala. My koukali na moře a prohlíželi si produkty místních národů v supermarketu. A v jednu odpoledne už jsme byli v Helsinkách a vyráželi na sever. V Joensuu - hlavním městě finské části Karelie, nás v 19 hodin přivítal velký Sokos Hotel Kimmel s pěkným parčíkem na venčení pejsků a řekou Pielisjoki, která odděluje rušnou silnici od parku a hotelu. Opravdu mile nás překvapila sprcha pro pejska na pokoji anebo visačka na dveře, že se v pokoji nachází domácí mazlíček. Bohužel scházelo křeslo, a tak Camellia spinkala celou dobu „s námi“ :o)).

     

   Úterní dopoledne jsme poznávali nedaleké centrum a v 16 hod jsme s pomocí GPS dorazili ke Kaise a Kimmovi do Siprintie. Nadchl nás zdejší způsob života - jako oni říkají, Fini bydlí v lese. Po pozdravení se jsme vzali Camellii a Lea na vodítko a šli je seznamovat. Camellii netrvalo dlouho a začala ho vyzývat ke hře. Pak už vodítka překážela, a tak jsme je vypustili na zadní oplocenou zahradu. Jejich společná hra byla úžasná - skákali proti sobě, naráželi do sebe hrudníkem, honili se, občas se očichali a znovu totéž. Po asi deseti minutách už byli značně unaveni, a tak jsem Camellii chytila, Leo ji očichal a přestože jsou oba naprostými nováčky, naprosto bez problémů se svázali. V 16:26 bylo hotovo a šli jsme pojíst finská národní jídla a diskutovat o psech, lovu, zbraních atd. S Kaisou i Kimmem jsme našli báječnou společnou řeč, ukázali si všechny možné i nemožné fotky, dokumenty a podělili se o zážitky - příjemné bylo, jak stejné názory co se týče chovu anglických setrů, setrů ve světě, lovu i jiných věcí v souvislosti se psy jsme měli... Odcházeli jsme pozdě večer s pozvánkou na lovecký den.

              

   Následující den, tedy ve středu, jsme v osm (ještě po tmě) vyrazili do 60 km vzdálených lesů, abychom dvě hodiny procházeli porosty a hledali tetřevy, tetřívky anebo losa a podívali se na finský typ lovu a styl lovecké práce setrů a především „našeho Lea“. Ten kolem nás běhal v asi dvousetmetrovém okruhu a chodil se kontrolovat. Dvakrát vystavil, ale ani jednou jsme bohužel nestihli dorazit na dohled (díky podrostu je zde maximální dohlednost 50 metrů), a tak můžeme jen podle GPS, kterou nosí na krku, a vylétnuté tetřevice usuzovat, co asi potkal. Krom toho ještě párkrát hlasitě hnal zajíce, kteří zde nedrží v loži, ale jakmile slyší nebezpečí, rovnou vybíhají. Po krátké době nás vždy doběhl a celý šťastný si při přišel pro pochvalu a sušené kachní srdíčko.

                 

   Naprosto dokonalý byl typicky finský oběd - jednotlivé komponenty zaplnily celý stůl a my chtěli ochutnat od každého trošku. Výborný pečený los s přílohami a pečenou i čerstvou zeleninou byl završen povidlovým vánočním koláčem. Nádherně strávený den jsme museli ukončit a vyrazit za Camellií, která na nás čekala v domě našich hostitelů.

   Ve čtvrtek ráno bylo naplánováno překrytí, které proběhlo stejně hladce, jako poprvé. Jejich láska byla zpečetěna 23 minut dlouhým spojením - zrovna v nejchladnější den našeho pobytu - mínus 6°C :o)). Po chvilce focení našich snoubenců jsme přijali další pozvání na snídani - karelský páj a domácího uzeného lososa jsme si nemohli nechat ujít. Do večera bylo ještě daleko, a tak jsme vyrazili na výlet do Kontiolahti. Naučná stezka „Luontopolku“ po jedné straně jezera Höytiäinen a přilehlých lesích byla opravdu krásná. Zdejší krajina, odlišná struktura lesních porostů a nápad, jak se dá užít dvouhodinová vycházka a vidět mnoho zajímavých věcí se nám moc líbil. Dokonce jsme viděli i sluneční paprsky :o)

           

   Báječný den jsme ukončili nákupem pozorností v marketu, fajn večeří ve francouzské restauraci, nicméně s úžasným finským Ciderem vánoční příchutě a už jsme se chystali k odjezdu. Na trajektu Camellia tentokrát dostala psí dečku Barbour a ani jí nebyla zima :o) V sobotu v poledne už nás po třicetihodinové cestě čekala postel v Blansku.

   Tak dlouho jsme vše plánovali, chystali a připravovali a najednou je jako mávnutím proutku vše za námi. A teď zase budeme čekat… A doufat, že Camellia nosí v bříšku malé finské chlupaté kuličky.

              

   Mnohokrát děkuji za vše našemu multifunkčnímu pánečkovi Jirkovi, který nás od počátku podporoval (hlavně mou šílenou myšlenku na krytí 2000 km daleko, ale když se prý nikde blíž nevyskytuje pes, který by vyhovoval mým požadavkům pro naši dokonalou berinku :o))). Byl naším hlavním organizátorem, řidičem (můj obrovský obdiv patří jeho energii za volantem a řidičskému umu - v autě jsme za těch osm dní strávili téměř 54 hodin a ujeli 4121 km), občasným překladatelem, pomocníkem ve všech situacích, fotografem i „mazličem“ :o))
    Další díky všem, kdo na nás mysleli a drželi nám palečky nebo jakkoli pomohli…
   A v neposlední řadě patří mé poděkování Kaise a Kimmovi, že s krytím souhlasili, byli našimi průvodci finskou kulturou a že tak báječně vychovali Lea. Je z něj úžasný pes s vlastním názorem, doma klidný a hodný, venku šťastný v pohybu, poslušný. I přes velmi nesnadné terénní podmínky při lovu si udržuje kontakt s vůdcem a hledá systematicky, aby ani kousek lesa nezůstal bez prozkoumání. Přesto neběhá zbytečně daleko a často se vrací, ale i tak raději nosí na krku GPS. Naprosto perfektní je jeho typicky setří „úsměv“ :o) Jeho exteriér je přesně takový, jako jsme pro Camellii chtěli - nepříliš těžký pes, vyvážený, s pevnou a silnou kostrou, dlouhou a hustou srstí (aktuálně byl po lovecké sezoně vylínalý). Na fotkách vypadá úplně jinak než ve skutečnosti - podobně jako naše Camellia. Jsou si ještě více podobní, než jsme původně mysleli; mají stejný pohled, způsob chování, vyjadřování i styl hledání v lese, a tak jsme opravdu pevně napnuti, jestli a jaká štěňátka se narodí. Pokud nám bude příroda nakloněna, očekáváme je počátkem února. Už nyní se na ně těší řada nových, opravdu zajímavých majitelů - všechna už jsou poměrně dlouhou dobu zamluvena :o))