Předpověď počasí napovídala, že v sobotu bude pršet. Ráno jsme se sice probudili se zamračenou oblohou, ta se ale ještě v brzkých ranních hodinách rozjasnila a naše soutěžení začalo již za doprovodu slunečních paprsků.
   Na nástupu se sešli vůdci s celkem devatenácti psy. Zastoupení plemen nebylo příliš četné - čtyři angličtí setři, zbytek reprezentovali pointeři všech možných barevných rázů. V našich řadách jsme přivítali i účastníky ze Slovenska a Itálie. Velmi mne překvapilo, že přijel se svým psem pan profesor Martinek, z Prahy je na jižní Moravu daleká cesta a navíc se v Dubanech běžela také soutěž tohoto typu. Jak mi později prozradil, přijel nám předvést výkon psa ze svého chovu z úzké příbuzenské plemenitby. Byl ale přihlášen do kategorie párů, takže jsem neměla možnost jejich práci zhlédnout.
   Po slavnostním přivítání a několika potřebných instrukcích jsme se rozjeli do honiteb. Organizátoři zavedli skupinu „solo“ k Rumunské bažantnici. Jelikož to byl trial mezinárodní, startovní čísla nám byla přidělena podle toho, jak výcvikáři klubu, panu Zahradníčkovi, přišly přihlášky psů. Já tedy se svou fenkou anglického setra Britou od Cihelny startovala jako první. Poněvadž se fena po dlouhé zimě neměla možnost zapracovat v poli, neuspěly jsme. Její lovecký pud byl silnější než povely vůdce. Sledovala jsem alespoň výkony ostatních. Sluníčko asi také zajímalo, jak dnes pejskové poběží, a tak na nás svítilo ze všech sil. Před polednem už bylo dost velké teplo, a tak se snižovala i intenzita a prostornost hledání. Ti, kteří nenarazili na zvěř, měli štěstí, že si jejich pejsek mohl před doběhem času odpočinout. Někteří neměli vůbec možnost prokázat zvěř, jiní měli stejný problém s loveckými pusy jako my. Rovněž práce v praxi ovlivňovala výkony na zkouškách. Na Trialu je potřebné daleké hledání, které je ale pro praktický lov většinou nežádoucí. A tak jsme měli možnost zhlédnout několik různých stylů práce podle toho, na co je pejsek zvyklý. Všichni ale hledali ve stylu plemene a pohled na jejich ladná těla a elegantní práci byl příjemný pro všechny milovníky anglických plemen.
   Po náročném dopoledni jsme dorazili zpět na velmi pěknou mysliveckou chatu, kde už pro nás bylo připraveno občerstvení a vládla přátelská nálada. Za praskání ohně v krbu vyhlásil výsledky hlavní rozhodčí, pan Marián Korič ze Slovenska. Od předsedy klubu pana Resnera převzal krásný skleněný talíř pro vítěze již zmiňovaný profesor Martínek. Za perfektní práci jeho pointer obdržel titul CACIT a CACT.
   Myslím, že všichni účastníci, ať už se zápisem v průkazu původu či nikoli, odjížděli spokojeni a s pocitem, že prožili krásný den mezi přáteli. Ráda bych tedy poděkovala vůdcům, protože bez nich by se tyto soutěže nemohly konat, a dále samozřejmě organizátorům a rozhodčím za jejich spravedlivé posuzování. Jistě se zase brzy setkáme.

Lucie Skoupá
Chovatelská stanice DAVARONI

- Tento článek byl uveřejněn v Klubovém zpravodaji MSKAO 1/2005