Delší dobu jsme plánovali, že se s naší fenou anglického setra Britou od Cihelny zúčastníme field trialu a nenechali jsme nic náhodě. Pečlivě jsme znovu a znovu cvičili daleké hledání, perfektní poslušnost na velké vzdálenosti, absolutní klid před zvěří, které by nás mohly ze soutěže vyřadit. A tak bylo natrénováno.
   Více než měsíc dopředu jsme podali přihlášku na Klubový Field trial pořádaný jako pocta Aloisi Sklenáři. Klubové akce MSKAO jsou vždy kvalitně připraveny, a tak jsme nehledali jinde.
   V sobotu 16.10. jsme se probudili do deštivého a chladného rána. Ještě za tmy vyrážíme na cestu do Telnice, abychom byli na místě včas. Hodinu před srazem už jsme s plnými žaludky mezi prvními v myslivecké chatě. V řadách soutěžících i korony se postupně scházely známé tváře, a proto bylo o čem diskutovat. Pořadatelé svým vyčkáváním asi doufali v umoudření počasí. To se ale nepovedlo, v průběhu celého dne se střídalo drobné mrholení s hustějším deštěm. Po vylosování čísel a nástupu jsme se rozdělili do dvou skupin – „solo“ a „couple“ a takto se odebrali každá do „své“ honitby.
   My soutěžili v kategorii „solo“. Všichni měli pro hledání k dispozici rozsáhlá pole s nízkými ozimy a rozbředlou hlínou. Kdo zrovna nebyl na řadě, mohl využít vstřícnosti pořadatelů a skrýt se do malé chatky na kraji pole. Z okna se dalo pozorovat soutěžící a přitom v teple a suchu popíjet čaj i kávu. Rozhodčí, přestože byli po celou dobu na dešti a v blátě, byli velmi milí, usměvaví, přátelští a plní humoru. Když jsme s číslem 9 přišli na řadu, informovali mě, jak máme postupovat. Nejprve jsem Britu tedy pustila na volné pole, aby sudí měli možnost posoudit ovladatelnost psa, systematiku hledání, nesení hlavy, oháňky, celkový dojem při hledání aj. Následovalo navedení na remízy, ve kterých se pohybovala zvěř. Brita dvakrát pevně vystavila ve čtvrté minutě, následně ještě jednou. Ani nevím, co vše se odehrálo. Bylo to rychlé, najednou jsem slyšela troubit rozhodčího konec mého rozběhu. Odvolala jsem svou fenu a odebírala se pro slovní hodnocení. Páni rozhodčí naši práci ocenili devíti body a oceněním „velmi dobrá“.
   Ze zmiňovaných dvou skupin jsme se vrátili jako první a čekání jsme si krátili poobědváním klobásy a dobrým čajem. Po návratu skupiny „coule“ se zaplnila místnost a k našemu stolu si přisedla paní Straková s kamarádkou. Bouřlivě byl přivítán jejich kamarád, rozhodčí pan Navrátil s manželkou, méně bouřlivě pak pan Korcián s bretaňskými ohaři vracející se z výstavy. Společnost hlučnějších přítomných pocházející z odlehlejší části naší malé republiky se postarala o méně komorní atmosféru „pozkouškové“ nálady. Prostředí tedy nebylo zrovna ideální, protože se vyskytly jisté rušivé elementy a názory, které ale bylo nutno přejít s povzdechem. Klid nastal po menší aféře mezi vrchním rozhodčím a jednou ze soutěžících. Příčina nám zůstala utajena, výsledkem byl ale roztrhaný diplom.
   Vyhlášení výsledků předcházelo upozornění, že k přebírání diplomů přichází vůdce se psem, a tak se téměř všichni odebrali do vozů pro své čtyřnohé svěřence. Vítězství anglického setra paní Vladimíry Dvořákové (vůdce Eva Straková) Anquilla vis Tranquilla znalce snad ani nepřekvapilo. Pohár kvůli členství skončil v rukou pana Resnera a jeho pointra Cara z Joskor. Mně a Britu od Cihelny vyhlásil pan Zahradníček v pořadí jako čtvrté.
   Déšť nás v Telnici přivítal, také se s námi loučí. Bylo to fajn a rádi se na takové akce budeme vracet. Field Trial je mimo jiné také o spoustě štěstí a to se na nás usmálo. Doufám, že se bude smát i nadále.

Lucie Skoupá
Chovatelská stanice DAVARONI

- Tento článek byl uveřejněn v Klubovém zpravodaji MSKAO 2/2004