V září 2017 se mi splnil můj další životní sen. O anglické setry ve Spojených státech Amerických jsem se začala zajímat už před mnoha lety - obdivovala jsem je prakticky od dob, kdy jsem měla přístup k internetu a mohla si prohlížet zahraniční internetové stránky. Již tenkrát mě velice zaujala National - Klubová výstava English setter Association of America... Výstava, kde je na jednom místě k vidění mnoho desítek anglických setrů; výstava, která trvá týden a není to "jen výstava"; výstava, kde lze potkat snad úplně všechny chovatele, majitele a skvělé handlery, které často vídám na fotkách z výstav, meetingů a jiných zaoceánských akcí. Kamarádka Mia, se kterou se známe již přes 7 let, mne zvala na návštěvu každý rok a teprve letos přišla vhodná příležitost se vydat vstříc novým zážitkům. A tak jsem v únoru zabookovala letenky a Mia, která se v mezičase stala majitelkou Tecsinčiné dcery Elaide Ticino Davaroni, se mezitím postarala o naplánování bohatého programu na celých 16 dní, které jsem v její společnosti měla strávit. Stále se to zdálo ale tak nereálné a daleko... A pak najednou... přišel den D a já odlétala do Toronta :o)

   

První den po příletu jsme vyrazily na procházku na Elinčina oblíbená procházková místa, abych rozhýbala přesezené kosti z letadla a přivykla změně času. Navštívily jsme břehy jezera Ontario, ale protože bylo větrno a poměrně zima, zdržely jsme se jen chvilku. Elinka vůbec nejevila zájem o tu cizí paní, co se k ní tak tulí :o)) Co naplat, není žádný velký mazel ani s páníčky.

  

Už druhý den nás totiž čekala Výstava všech plemen psů, kterou v Mississauga pořádal Oakville & District Kennel Club. První den jsme byly pomocnou silou a na sobotu už byl přihlášený Edizzio Pellerosa Davaroni do třídy otevřené. Z velkého setkání s oběma "štěňátky" jsem měla obrovskou radost, ale Edizzio (volacím jménem Eclipse) byl překvapením, protože dostávám především volnočasové fotky a tady byl v celé své kráse, tak opravdový, krásný a podobný Tecs nejen nádhernou hlavou, ale i povahou. Strávili jsme spolu celý den, kdy se Eclipse se svou majitelkou zúčastnili dvou výstav - v dopolední i odpolední soutěži byl přihlášený sám v celém plemeni, což ale není zárukou žádného ocenění. Eclipse dvakrát vyhrál třídu, získal Winners Dog a BOB. Ihned po posouzení všech plemen ze "Sporting group" nastupovala soutěž o nejlepšího psa skupiny, kde se Eclipse předvedl vedle nádherných šampiónů a kde již neměl šanci zabodovat vzhledem ke své sportovní postavě. I přesto se zdálo tak zvláštní, že "náš" Eclipse je v kruhu s tolik známými psy a handlery, jako jsou na fotce níže... Protože Eclipse neporazil žádného psa, nedostal žádný bod na šampionát, pro mne bylo podstatnější, že jsem Terry konečně poznala osobně a po dvou letech jsem se opět setkala s Eclipsem. Jejich vztah je nádherný a Eclipse vypadá spokojeně, což je to nejdůležitější. Přesto mu do dalších výstav přeji úspěch a štěstí a Terry děkuji za setkání...

     

Eclipseho to nebavilo a chtěl se mazlit s paničkou. Samozřejmě ale muselo proběhnout společné detailní focení sourozenců a taky Eclipse s hrdou chovatelkou :o) Ellinka z toho obdivování taky byla celá znuděná :o)

     

A protože právě v tento den slavila "Éčka" druhé narozeniny, oslavili jsme je společnou fotkou :o)



V neděli byl v plánu Pointing Test, který pořádal Brittany Spaniel Club of Ontario na farmě v Amaranth v Ontariu. Asi hodinovou cestu na místo jsme strávily obdivováním kanadského venkova a koukáním po okolí. Při příjezdu na místo hned každý začal chválit Ellie - hlavně její srst, která proti pracovním psům byla značně bohatá a dlouhá, opečovávaná. Mne nesmírně zaujal přátelský a milý přístup všech přítomných bez ohledu na věk, zkušenosti nebo aktuální "roli". Za domem, před rozlehlou loukou, kde se zkoušely dané disciplíny, měl každý přítomný svou židličku a povídalo se. Mezi pozorováním zkušených loveckých psů v dálce jsem zjišťovala pravidla a způsob, jak to tu chodí a rozhodčí, majitelé i cvičitelé psů ochotně popisovali systém zkoušek, hledání a hodnocení výkonů. Měly jsme dovolené se jít podívat na rozběh mladého psa, kde se používá pouze plynová pistole bez ostrého střeliva, a tak jsme vyrazily hned na prvního možného psa - tedy fenku maďarského krátkosrstého ohaře Topaz. Majitelka Elizabeth se zdála naprosto v pohodě a bez známek nervozity a nechala Topaz, aby samostatně předvedla, co umí. Její výkon posuzoval velice zkušený rozhodčí, chovatel pointerů, Craig a dělal též mentora čekatelce na rozhodčí. Topaz prohledávala vzrostlou stařinu velice ostrým tempem a její nadšení nebralo konce i přes poměrně teplé počasí - bylo právě po poledni. Po čtvrthodině hledání rozhodčí stočil startující k travině, kde byla vypuštěna zvěř a Topaz bravurně vypracovala dva kusy zvěře. Její výkon byl famózní, rozhodčí nešetřil chválou a za předvedený výkon obdržela plný počet bodů. Spolu jsme pak probrali rozdíly v našich zkouškách, na památku pořídili společný snímek a poté, co jsme se přesvědčily, že i Ellie ráda pernatou, jsme se odebraly domů, protože nás čekalo balení na dlouhou cestu do států...

     


Na následující týden se naším domovem stalo obytné auto, které nás mělo bezpečně odvézt do devět hodin vzdáleného Chicaga, stejně jako nám být domovem na parkovišti u golfového hřiště v Pheasant Run Resortu v St. Charles, Illinoi, kde se konala ESAA National Specialty. Po náročné cestě jsme konečně dorazily do cíle a těšily se na nové zážitky a téměř 300 jedinců anglických setrů na jednom místě... Spousta vystavovatelů již dorazila, a tak jsme hned potkávaly známé tváře. Sladké bylo hned v úvodu vidět nádherná štěňátka z chovatelské stanice Aerden, jejichž tatínkem byl Macon (Editions Lions Tigers And Baers). Já se zamilovala do blue belton fenečky, i když jsem chápala nerozhodnost chovatelky, která váhala mezi oranžovou a "mou" černobílou a stále vyčkávala s rozhodnutím, kterou si nechat. Ale odolala jsem. No, nutno podotknout, že chovatelka po výstavě odjížděla domů už jen s oranžovou a černobílou fenečku svěřila do vynikajících rukou :o)
Ještě více dechberoucí bylo setkání s Duchess (GrandCh., FT Ch. Editions Navigator, HDX, MH), díky které jsem se rozhodla, že chci štěňátko z chovatelské stanice Editions... Duchess byla neuvěřitelně stejná jako Tecs v typu srsti, ve výraze, chování, postavě i barvě... Dnes je již desetiletou dámou "na úrovni", kterou doprovázely její dvě dcery a synovec, ale Duchess pro mne vždycky byla srdcovou záležitostí a jsem moc ráda, že jsem ji, Franka i Maryellu mohla poznat osobně.
"Rodinných" setkání bylo ale podstatně víc! Konečně po letech virtuálního přátelství jsem se mohla obejmout s našimi "maminkami" Conny a Karen :o) Chovatelky s obrovským přehledem a rozhledem v plemeni nešetřily radostnými úsměvy, že se konečně vidíme. Vyptaly se na Tecs, jak se má, jaká je, co dělá a neopomněly na důležitý dotaz - kdo se o ni stará aktuálně :o) Maminky se nezapřou :o)) Společně jsme pak trávily následující dny v okolí výstavního kruhu.

     

Jak se zdálo, "rodinná" měla být celá výstava... Na výstavě se totiž předvedla velká spousta psů, ať už přímo Editions anebo s Editions v rodokmenu. Vybrala jsem pár fotek těch, kteří mne již v minulosti zaujali a velice mne potěšilo osobní setkání a u kterých je "rodinná příslušnost" patrná na první pohled...

     
Tessa (DC AFC Windsor’s Field Harvester JH) - hrdá pokračovatelka dualšampionů v Editions rodině - dcera Duchess a 13. dualšampionka v USA.
Indigo (Ch.Editions Castle Bravo) - ta, která se narodila v době, kdy jsem čekala na tu svou vysněnou trikoloru... polosestra Garretta.
Ava (Am/Can CH Editions The Barefoot Contessa RN JH) - nezaměnitelná...
Tiger (Ch.Editions Swimsuit Edition) - tetička, sestra Garretta (Ch. Editions Kryptonite)
TJ (AmGrandCh./Can.Ch.Editions Pursuit of Happiness, CGC) - Pan Pes a jeho majitelka Lindsey

Naším výstavním dnem byl čtvrtek. Už ve středu, kdy probíhala soutěž Maturity a Futurity a Veteran Sweepstakes, už se Ellie podrobila velké koupeli a hrubé úpravě. Já mezi tím koukala na posuzování a nadělala hromadu fotek (ale bohužel pro slabé světlo je málo pohybovek pěkně ostrých), povídala si s americkými přáteli a užívala si pohody u kruhu. Ve čtvrtek ráno už hned ráno začínaly další třídy, kdy Mia Ellie ještě finálně upravovala  a odpoledne měl přijít náš čas...
Ellie nastupovala v nejvíce obsazené třídě otevřené spolu s dalšími patnácti fenami. Konkurence byla na první pohled veliká, ale Ellie s Miou se rozhodně neztrácely. Při individuální prohlídce si pan rozhodčí Ellie (stejně jako všechny ostatní psy) pečlivě prosahal, dlouho si povídal s handlerkou a na Ellie se zeširoka usmíval. Ellie se předváděla velice pěkně. A protože na konci individuálního posouzení je jedno kolečko v pohybu, celá korona hlasitě fandí, tleská a píská. To se Ellie moc líbilo a nesla se jako vítr. Po důkladném posouzení všech fen pan rozhodčí vybral do užšího výběru Ellie hned jako první! Následovalo dalších asi 5 velice kvalitních fenek, které mezi sebou neustále porovnával, nechával běhat společně i jednotlivě a napětí stoupalo. Ne však v případě Ellie, která si plnou pozornost maximálně užívala a při tleskání ladně plula. Chvilku byla první, pak zase druhá, aby byla zařazena zpět na první místo... Po finálním rozhodnutí o čtvrtém a třetím pořadí ještě došlo k závěrečnému kolečku Ellie s Cinnamon - a to nakonec rozhodlo a Ellie se umístila na fantastickém DRUHÉM místě!!! Po velice napjatém rozhodování byly vybrány na první čtyři místa nejlepší feny ve třídě a Ellie byla mezi nimi... Zdálo se to tak neskutečné! Všichni okolo mi gratulovali, objímali a srdečně mi přáli, že můj odchov získal tak nádherné místo na tak prestižní výstavě, jako je National ESAA... Bylo báječné vidět Ellie s Miou v souhře, kterou předvedly. Jejich předvedení bylo nádherné a své druhé místo si zaslouží. Já byla a jsem velice hrdá a jsem šťastná, že jsem u jejich prvního startu na National a současně skvělého úspěchu mohla být... 
Cinnamon (Aerden's Red Hot Mama) se nakonec stala ještě vůbec nejlepší fenou výstavy, a tak na Ellie čekalo ještě jednou předvedení v kruhu při zadání titulu Reservní Best Of Winners - přestože to pojala velice vážně a předvedla se nádherně, kolečko bylo pro holky "čestným" a další titul už neposbíraly.

     

Ellie s polosestrou Kiss (Fairray Butterfly Kisses)
A oficiální vítězný snímek Ellie...

  

Skyler - fena našich chovatelek Conny a Karen - krásné 3. místo
Famózní bylo, že pan rozhodčí vybral na první tři místa ve třídě otevřené feny se společným jmenovatelem - Garrett - táta Tecs :o)
Skyler ( Judee x Garrett ) 3. místo , Cinnamon ( Zeva x Atticus ) vítězka a Ellie ( Tecs x Shiloh ) se umístila jako 2. - všechny ve velice silně obsazené třídě otevřené feny.
  

V pátek se konalo velké finále výstavy, a to sice výběr Best of Breed. Podívaná to byla veliká a honosná. Do kruhu nastoupilo velké množství přihlášených šampiónů a grandšampiónů, kteří byli doplněni jednotlivými vítězi tříd z předchozích dní. Výběr toho nejlepšího z nejlepších probíhal dlouho a opravdu bylo se na co dívat. Napětí bylo veliké... Pomyslným králem celé výstavy se mohl stát ale jen jeden... A tady je... Gch Stargazer N Wingfield Time Will Tell alias Trevor. Rozhodčím pro BOB i pro Ellinčinu třídu byl William Shelton.



V mezičase jsme s Ellie chodily na volnou plochu, kde mohli být pejskové puštění z vodítka, aby se trošku proběhla a vybyla nahromaděnou energii. Ellie tyhle chvilky milovala. A i když většina majitelů se bála své psy pustit z vodítka, Ellie byla nadšená a běhala jako s větrem o závod :o) Na snímku s nadšenou paničkou Miou...
 


Výstava pro nás skončila v sobotu v poledne. Dopoledne jsme ještě fandili vystavovatelům a přátelům na Regional Specialty Show, kterou pořádal Western English Setter Club a po poledni jsme se vydaly na další skvělý program - návštěvu kamarádky Jeleny, jejího přítele Franka a jejich irských setrů Monzy a Lega. Nejprve proběhla hodinová honička Ellie s Monzou na zahradě, my poobědvali z výborného "švédského stolu" a protože témat k povídání bylo mnoho, den se přehoupl do brzkého večera, a tak jsme vyrazili na procházku do oblíbeného Openlands Lakeshore Preserve parku, na pláž a do lesů. Pejskové i my si procházku moc užili a přestože den opravdu rychle utekl, byl plný nových zážitků. Večer pro nás Frank připravil výbornou večeři a my k půlnoci ulehaly do postele.

     
  

V neděli jsme dopoledne, po opět vydatné snídani, vyrazily tentokrát v dívčí sestavě do Chicaga, podívat se na město mrakodrapů. Sluníčko nám svítilo na cestu velice intenzivně a ostře, ale vlhkost Michiganského jezera vzduch tak osvěžila, že se nezdálo tak horko. Po prohlídce zrcadlové koule, vyslechnutí orchestrálního koncertu a po návštěvě Starbucksu jsme ještě nakoupily pár suvenýrů na památku a vydaly se k návratu, abychom mohly dobalit a odjet zpět do Kanady... Domů jsme dorazily krátce po půl druhé ráno :o))

       

V pondělí, i když jsme nevstávaly nijak brzy, byl v plánu výlet na Niagarské vodopády. Stihla jsem plavbu na lodi do nitra kanadské části vodopádů, projely jsme se na ruském kole, které nám nabídlo nádherný výhled na celé okolí, včetně dinosauřího minigolfového hřiště pod kolem. Nakoupily jsme hromadu suvenýrů, obědvaly a cestou zpět vyrazily do Bass Pro - ráje myslivců. Tolik funkčního a krásného oblečení a různých pomůcek pro myslivost a kynologii se jen tak nevidí. Prohlížením, zkoušením a rozmýšlením jsem strávila 3 hodiny - čímž děkuji Mii za trpělivost :o)) Odjížděla jsem spokojená, s novou jarně-podzimní budou, tričkem, mikinou, kšiltovkami... a hromadou dárků včetně obojků Red Head pro všechny naše holky :o)
 
         

Následoval den "volna", který jsme všechny potřebovaly. Zajely jsme na Ellinčinu oblíbenou pláž, viděly padací most, pod kterým zrovna proplouvala plachetnice, zastavily se v pár obchodech na nákup pár svršků na památku a taky pro hromadu pamlsků pro pejsky. A pro kondicionér proti cuchání srsti, který vyvinul nejlepší handler Kanady - Will Alexander :o) Najedly jsme se v oblíbené restauraci u jezera (ostatně kde jinde v Oakville :o)) - kanadskou specialitou na našem talíři byl "Top secret poutine" :o) A nejsou to hranolky s kečupem :o)) Odpočinek jsme pak využily následující dny, které byly zase plné aktivit...



Ve středu nás čekala cesta na sever... V poledne jsme zaparkovaly u jezera Huron - druhého největšího jezera Severní Ameriky, v Georgian Bay na Wasaga Beach, abychom si trošku polenošily na pláži a nasály sluníčka. Voda byla nádherně čistá a modrá a zdálo se, že nikde nekončí, když na obzoru se hladina vlévala do stejně barevného, čistě modrého nebe. Smočily jsme se, trošku zaplavaly, pořídily pár snímků, tahaly se o kacík s Ellie a někteří jsme si spálily záda :o))) Ale luxusně rudě. Kdo by čekal ve druhé půlce září, že si v Kanadě spálím záda :o) Dokonce nepomohlo, že jsem si některé části těla namazala opalovacím krémem :o)) No nevadí. Pálilo to jenom dva dny a loupu se doteď.

             

Po čtyřech hodinách blbnutí ve vodě a na pláži jsme si daly výborný oběd, já vyzkoušela smažené pickels, další kanadskou specialitu, a ujížděly jsme se cestou dál na sever, k řece Muskoka a do přilehlého městečka. Nádherné lesnaté místo plné pohody a klidu, jelenců běloocasých a vody. Po milé diskusi s rodinou Mii a Romana nad lesními rostlinami, dřevinami, zvířaty a rozdíly jednotlivých kontinentů, jsme opět upadly spánkem spravedlivých, abychom ráno brzy vstávaly a vydaly se na další domluvenou akci...

       

Dnem, na který jsem se moc těšila, byl právě tento čtvrtek. Ellie měla domluvenou výcvikovou lekci u Ann - chovatelky brittanies a cvičitelky psů. S Ann a jejím Willym jsme se setkaly na výše zmíněných zkouškách loveckých psů hned na začátku mého pobytu v Kanadě, kde vyhrála soutěž v kategorii starších psů. No a právě po tomto Willym měla Ann zrovna doma štěňátka :o) Byla to nádherná podívaná a o to větší jejich lovecký pud, který Ann zkoušela - ať už se jednalo o vystavení nebo o vrozený aport, jí vytipovaná štěňátka byla skvělá. A tak jsme se zase muchlovaly... To ale nebyl ten pravý důvod, proč jsme tu byly. Takže hurá na louku, kde Ellie během tří minut zjistila, že jsou tam holubi a v mžiku se přestala zajímat o paničku, na které je jinak tolik závislá. Ellie si sama velice rychle začala běhat pro vítr a hledat, kde je holub schovaný. Tráva byla vysoká akorát, aby zvěř ani pomůcky pro výcvik nebyly vidět, ale aby se v ní dalo ještě rozumně běhat, přestože bylo pravé poledne. Ellie našla a nádherně vystavila cca 8 holubů, a i pak se snažila hledat, přestože měla "jazyk na vestě". Byla jsem z ní i ze způsobu výcviku nadšená. Po krátké diskusi nad rozdíly u nás, jsme šly za štěňátky, a pak putovat zase "o dům dál". Tentokrát nás čekala poslední návštěva, a to u kamaráda Romana, který má hotel pro psy a chov anglických špringršpanělů založený na českých liniích. I toto byla velice zajímavá zkušenost a moc pěkné povídací odpoledne mezi pejsky, štěňátky, jinými zvířátky a nad dobrým vínem. Děkuji...

     
     

Náš poslední společný večer S Miou jsme strávily povídáním, prohlížením starých Annuals ESAA, mnou nafocených téměř 4000 fotek a Ellie spinkáním. Ráno už mě čekalo jen balení a odjezd na letiště. Jestliže první den po příletu měl 30 hodin, tento pátek jich měl zase jen 18. Brzy po odletu se setmělo a do Prahy jsme přistávali s novým dnem, v zatažené a zamlžené sobotě. Let jsme měli klidný, ale z letní Kanady to byl do desetistupňových Čech opravdu trochu rozdíl. Vítání holek bylo veliké a šťastné... Zase doma...

A co mě zaujalo na celém mém pobytu nejvíc? Neuvěřitelná vstřícnost a ochota kanaďanů i američanů, pohoda mezi pejskaři a snaha pomoci za každou cenu. National byla nezapomenutelná... Jak jsem psala v úvodu, National není jen výstavou. Před samotnými dny posouzení exteriéru je den až dva, kdy jsou pořádány pracovní zkoušky typu FT, pak je den soutěže v agility, obedience, různé ukázky výcviku. K tomu klub zajišťuje možnost levnějších zdravotních vyšetření třeba na hypothyreosu anebo DNA test. Zúčastnily jsme se taky bezplatné přednášky o oplodňování zmraženým spermatem u anglických setrů... Zkušenosti mnohých byly zajímavé a rozhodně stálo za to tam být.
Každý večer je pro členy klubu hostina formou švédských stolů, kdy účastníci sedí spolu kolem kulatého stolu a diskutují, přátelí se a druží. Taky jsme zde slavili kulatiny přítele a skvělého fotografa Gartha... Ve středu večer, před samotnou "velkou výstavou" byla pořádána lekce vystavování pro kohokoli a s jakýmkoli psem - lektorkou nebyl nikdo jiný než jedna z nejlepších handlerek v USA. Každému se věnovala individuálně a poradila a zhodnotila, v čem se může dvojice zlepšit. A to zcela zdarma. Ve čtvrtek večer následovala famózní přehlídka TOP TWENTY - tedy 20 nejlepších šampiónů USA. Z té krásy přecházely oči. Každý jedinec měl speciální hudbu a handler specifický oděv. Rozhodčími byli tři významné osobnosti mezi setraři a měli vybrat toho nejlepšího. Každému věnovali dlouhou dobu pro dostatečnou prezentaci a rozhodně jsem jim nezáviděla tu povinnost vybrat jen jednoho. Nádherní byli všichni. A ta slavnostní atmosféra... Taky obecenstvo volilo svého favorita. V mezičase se losovala tombola, ve které bylo několik desítek nádherných hodnotných cen s motivy anglických setrů. Tady jsme utratily hodně peněz :o) A každá jsme vyhrály jednu cenu :o)) No a v pátek, po největším finále, byla slavnostní večeře, banket, kdy všichni přišli společensky oblečeni do honosně nazdobeného sálu, podávala se luxusní večeře a promítal dojemný film složený z fotek setrů členů klubu. A pak se taky honorovali majitelé, handleři, cvičitelé a chovatelé naprosto nádhernými dřevěnými cenami. Nutno podotknout, že to byl dlouhý, ale krásný den... Vlastně celý ten čas strávený za oceánem by se dal zhodnotit slovem krásný. Krásný a nezapomenutelný. Děkuji...



Poděkování patří v první řadě Jirkovi, který se postaral nejen o holky doma na jedničku s hvězdičkou a podporoval mě a pomáhal ve všem kolem mého velkého výletu. Dále Mii a Romanovi za všechno :o) No a pak už jmenovat nebudu, protože bych určitě na někoho zapomněla a všechna ta setkání byla něčím zajímavá a zvláštní a nezapomenutelná. Takže prostě děkuji všem za všechno :o))

Pokud byste se chtěli podívat na další fotky Ellinky a Eclipseho, koukněte do "Fotogalerie vrhu E"...