Historie

    Setři, bez ohledu na barevnost, zřejmě pocházejí ze společného předka – tzv. dlouhosrstého „ptačího psa“, který je znám z holandských obrazů již z 15. a 16. století. Později se křížil tento se španěly, ale také francouzskými a španělskými ohaři, a tak byla záruka zachování vrozené vlastnosti – zastavení před zvěří, která byla známa již z doby před naším letopočtem. Název „setr“ je z anglického „to set“ – přikrčit, sednout. Takto se uplatňovali setři především v dobách, kdy se zvěř chytala do sítí a lovečtí psi zůstali v této poloze přikryti sítí spolu se zvěří. Poté byli setři chováni lovecké vlastnosti bez ohledu na vzhled. Byli využíváni především pro kvalitní „vystavování“ a hledání drobné zvěře (především koroptev, křepelka) na velké vzdálenosti. Na aportování zvěře střelené byli používáni španělé a statnější retrívři. Plemeno jako takové vyšlechtil reverend Harrison na konci 18. století, barevnými rázy a vzhledem setrů se začal chov zabývat až od roku 1830, o dnešní podobu anglického setra jako elegantního štíhlého psa se zasloužil chovatel Edward Lawerack a Purcell Llewellin. Setr pocházející z jižní Anglie má bílou barvu s většími či menšími tečkami, stříkanci a plotnami barvy citrónově žluté (lemon belton), oranžové (orange belton), játrově hnědé (liver belton), černé (blue belton) nebo trikolor. Přednost se dává jemně stříkané srsti po celém těle (belton) před velkými barevnými plotnami. Toto zbarvení je dochováno dodnes.

Proč si pořídit anglického setra

    Anglický setr je ze všech setrů nejklidnější a nejjednodušší. Je nejsnáze vycvičitelný, miluje děti, a proto je vhodný také do rodiny. Hlídá, tedy štěká, ale platí u něj pravidlo "kdo štěká, nekouše". Je to pes živý a plný energie, vyžaduje důsledný výcvik a pevnou ruku, trpělivost. Pokud se rozhodnete pořídit si setra do rodiny, aniž byste ho využili v jeho poslání - lovu v poli, připravte se, že budete potřebovat hodně energie a času. Vyžaduje časté a dlouhé vycházky, můžete s ním běhat, plavat, používat v rozrůstajících se sportech, jako je canicross, bikejorging, skijorging, dogtreking a jiné. Mnozí cvičí svého setra na kynologických cvičištích spolu se služebními psy ve sportovní kynologii, tzn. obrana, poslušnost, stopy, nebo také k záchranářské činnosti (vyhledávání a záchraně osob). Možné je běhat agility, soutěžit v "Tanci se psem" či pomáhat starým lidem nebo nemocným dětem pomocí canisterapie. Na to je ale nutné svého psa prvně pořádně unavit. Anglický setr je všestranný, bude s Vámi dělat cokoli Vás napadne, ale musíte ho zabavit. Nemá rád nudu a samotu. Pokud mu zajistíte potřebné věci, bude Vám vděčný a nekonečně věrný! 
    Jako lovecký pes je pak neúnavný a vášnivý, při správném vedení rád aportuje i hledá, má vrozenou schopnost vystavovat a také přiznávat, tzn. při práci v páru když jeden setr začne vystavovat zvěř, druhý ihned zaujme týž polohu a tím mu přiznává. V poslední době lidé dělají ze setra všestranného ohaře, pracuje v poli, v lese i ve vodě. Práce v lese pro něj však není přirozená, neuplatní se jeho schopnost "vysokého nosu". Přirozenou práci setra můžete vidět i uplatnit na speciálním typu zkoušek pro anglické ohaře - Field Trial.

Standart plemene

Standart FCI ze dne 7.9.1998
Číslo standardu: 2
Anglický setr

ZEMĚ PŮVODU: Velká Británie

DATUM ZVEŘEJNĚNÍ PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARTU: 24.6.1987

POUŽITÍ: stavěcí pes

KLASIFIKACE FCI:
     Skupina 7 – stavěcí psi
         Podskupina 2.2. britští a irští stavěcí psi
            Setr
Pro získání titulu "Interšampion" nutná pracovní zkouška

VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA:
Středně velký pes s ostře ohraničenou siluetou. Celkový vzhled a pohyb je elegantní.

CHARAKTERISTICKÉ POVAHOVÉ RYSY:
Velmi aktivní s vyhraněným smyslem pro lov. Mimořádně přátelský a dobrosrdečný.

HLAVA:
Je nesena vysoko, dlouhá a poměrně suchá.

MOZKOVNA:
Mezi slechy oválná s velkým prostorem pro mozek, výrazně vystupující týlní hrbol.
Čelní sklon (stop) – výrazný.

OBLIČEJOVÁ ČÁST LEBKY:
Čenich: barva černá nebo játrová, odpovídající barvě srsti. Nozdry široce otevřené.
Morda: středně hluboká a dost hranatá. Délka mordy od stopu k špičce čenichu má být stejná jako vzdálenost od týlního hrbolu ke stopu.
Pysky: nepříliš převislé.
Čelisti a zuby: silné čelisti s perfektním pravidelným a úplným nůžkovým skusem, přičemž horní řada řezáků přesahuje bez mezery spodní řezáky a zuby jsou posazeny v čelisti svisle. Je žádoucí plnochrupost.
Oči: inteligentní, mírné, vyjadřující výraz. Barva očí od oříškově hnědé po tmavohnědou, čím tmavší, tím lepší. Jen u psů barvy "liver belton" je přípustná světlejší barva oka. Tvar oka je oválný, bulva nevystupuje.
Uši: středně dlouhé, nízko nasazené, přiléhají k líci v hezkých záhybech. Špička ucha sametová, shora pokrytá jemnou hedvábnou srstí.

KRK:
Dost dlouhý, svalnatý a suchý, u nasazení hlavy lehce klenutý a dobře odsazený od hlavy. Na hrdle ani pod ním není volná kůže. Elegantní vzhled.

TRUP:
Přiměřeně dlouhý
Záda: krátká a rovná
Hrudník: hluboký, mezi lopatkami dostatečně široký. Žebra zakulacená a silně klenutá, sahající daleko dozadu.
Bedra: široká, lehce klenutá, silná a svalnatá.

OHÁŇKA:
Je nesena přibližně v linii hřbetu, středně dlouhá, nesahá hlouběji než k patním kloubům. Nesmí být stočená nebo uzlovitá, má být lehce prohnutá nebo šavlovitá. Přitom nesmí vykazovat tendenci k nošení vzhůru. Praporce visí v dlouhých třásních dolů. Začínají těsně pod nasazením oháňky, směrem ke středu oháňky se prodlužují a pak směrem ke špičce jsou postupně kratší. Srst je dlouhá, lesklá, měkká a hedvábná, vlnitá, ale ne kudrnatá. Oháňka se při chůzi pohybuje živě do stran, je nesena v jedné úrovni s linií zad, ale ne výše.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Lopatky: vzadu uložené a šikmé.
Lokty: sevřené, pod tělem
Předloktí: rovná a velmi svalnatá, s oblými klouby.

PÁNEVNÍ KONČETINY:
velmi svalnaté, rovněž tak široké a silné, od stehen ke kotníkům, zánártí přiměřeně dlouhé a silné.
Kolena: dobře zaúhlená.
Patní kloub: dost nízký, ani vbočený, ani vybočený.
Tlapky: dobře formované, prsty blízko u sebe, bohatě osrstěné mezi prsty.

CHŮZE:
Prostorný, živý, elegantní a úsporný klus. Hlava je nesena vysoko. Pohyby pánevních končetin jsou plynulé, energické. Hrudní končetiny se pohybují přímo a nízko nad zemí. Při pohledu zepředu nebo zezadu se od paty dolů končetiny pohybují svisle vůči zemi, nepřešlapují a nekřižují.

OSRSTĚNÍ

Srst: dlouhá hedvábná srst tvoří tzv.praporce na zadní straně hrudních a pánevních končetin a na vnější straně uší. Přiměřeně dlouhá srst je na slabinách, pokračuje na hruď a krk, kde tvoří lem. Srst na praporcích je vždy rovná, hladká a ne příliš bohatá. Oháňka má mít pěknou vlajku. Na hlavě, předních stranách končetin a na ostatních částech těla má být srst krátká a hladká, bez známek kadeřavosti, přičemž je přípustné mírné zvlnění.
Barva: může být černobílá, žlutobílá, játrově hnědobílá a může být i tříbarevné zbarvení (tricolor), tj.bílá s černou a tříslovou. Přednost se dává jemně stříkané skvrnitosti před velkými barevnými plotnami.

VÝŠKA:
Kohoutková výška:
psi 65 – 68 cm
feny 61 – 65 cm

CHYBY:
Každá odchylka od shora uvedeného standardu musí být považována za chybu, jejíž ohodnocení musí být v přesném poměru ke stupni odchylky.
Psi musí mít obě zřetelně normálně vyvinutá varlata, která jsou sestouplá v šourku.